12.kapitola
Podobenství o zlých vinařích
1Začal k nim mluvit v podobenstvích: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval. 2V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice. 3Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou. 4Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a tak zneuctili. 5Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili. 6Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: ,Na mého syna budou mít přece ohled.´ 7Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: ,To je dědic. Pojďte, zabijeme ho a dědictví bude naše!´ 8A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice. 9Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným. 10Nečetli jste v Písmu slovo:
,Kámen, který stavitelé zavrhli,
stal se kamenem úhelným;
11Hospodin to učinil
a je to podivuhodné v našich očích´?"
12Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.
Spor o daň císaři
13Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. 14Ti šli a řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?" 15On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: "Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!" 16Když mu jej podali, zeptal se jich: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." 17Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili.
Spor o vzkříšení
18Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: 19"Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ,Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´20Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka. 21Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí. 22A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena. 23Komu z nich bude patřit, až při vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku." 24Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží! 25Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. 26A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: ,Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův´? 27On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"
Největší přikázání
28Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" 29Ježíš odpověděl: "První je toto: ,Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; 30miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!´31Druhé je toto: ,Miluj svého bližního jako sám sebe!´Většího přikázání nad tato dvě není." 32I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; 33a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary." 34Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
Mesiáš, Syn Davidův
35Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: "Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův? 36Sám David řekl v Duchu svatém:
,Řekl Hospodin mému Pánu:
Usedni po mé pravici,
dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.´
37Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?"
Varování před zákoníky
Početný zástup rád mu naslouchal. 38Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, 39o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. 40Vyjídají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
Dar vdovy
41Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. 42Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. 43Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. 44Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."