18.kapitola
Podobenství o soudci a vdově
1Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: 2"V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. 3V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ,Zastaň se mne proti mému odpůrci.´ 4Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ,I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, 5dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.´" 6A Pán řekl: "Všiměte si, co praví ten nespravedlivý soudce! 7Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? 8Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"
O farizeu a celníkovi
9O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: 10"Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. 11Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ,Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.´ 13Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ,Bože, slituj se nade mnou hříšným.´ 14Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
Ježíš a děti
15Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to. 16Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. 17Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde."
Bohatý muž
18Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" 19Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš ,dobrý´? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. 20Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku." 21On řekl: "To všechno jsem dodržoval od svého mládí." 22Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: "Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" 23On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. 24Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatsví! 25Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království." 26Ti, kdo to slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen?" 27Odpověděl: "Nemožné u lidí je u Boha možné."
O chudobě pro Boží království
28Petr řekl: "Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou." 29On jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, 30aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný."
Poslední předpověď utrpení
31Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. 32Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, 33zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane." 34Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
Uzdravení slepého u Jericha
35Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. 36Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. 37Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. 38Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 39Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 40Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. 41Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych pro tebe učinil?" On odpověděl: "Pane, ať vidím." 42Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila." 43Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.